600 miliard ročně na vesmír, zatímco na Zemi velryby hynou v plastu

 

Vesmír odjakživa podněcoval lidskou představivost. Státy i soukromé korporace dnes investují miliardy dolarů do projektů spojených s průzkumem kosmu, stavbou raket, orbitálních stanic nebo misemi na Mars.

Mezitím se oceány, kdysi symbolem čistoty a síly přírody, mění v skládky plastu. Stále častěji se v médiích objevují obrazy mrtvých velryb s žaludky plnými plastových tašek, pláží pokrytých lahvemi a odpady místo pískem či ryb, v jejichž tělech se nachází mikroplast.

Vynořuje se tedy otázka: neztrácíme v honbě za sny o dobývání vesmíru ze zřetele základní odpovědnost – péči o vlastní planetu?

 

Obsah
1. Úvod
2. Odkud se bere číslo 600 miliard?
3. Cena snů o hvězdách
4. Země – planeta v krizi
5. Naděje v jednoduchých, přírodních řešeních
6. Shrnutí
7. FAQ

 

Odkud se bere číslo 600 miliard?

Odhaduje se, že celková hodnota globálních výdajů na kosmický sektor – zahrnující průzkum vesmíru, satelitní technologie, vědecký výzkum a komerční projekty – činí už přibližně 600 miliard dolarů ročně. Do této částky se počítají jak veřejné fondy, tak i investice soukromých technologických gigantů. NASA, Evropská kosmická agentura, ale i firmy jako SpaceX či Blue Origin se předhánějí v dalších projektech: od stavby moderních satelitů, přes pilotované mise na Měsíc, až po futuristické plány kolonizace Marsu.

Je to ohromující suma, dokazující, že lidstvo nejen sní o hvězdách, ale je ochotné za tyto sny zaplatit velmi vysokou cenu. Problém je, že na Zemi vypadá realita zcela jinak. Pláže po celém světě jsou zavalené plastovým odpadem. V žaludcích velryb a mořských želv se nacházejí igelitové tašky, lahve a jiné odpadky, které jsme my – lidé – bezmyšlenkovitě odhodili do přírody. Odhaduje se, že každoročně se do oceánů dostane až 11 milionů tun plastu a toto číslo stále roste.

Tváří v tvář těmto faktům vyvstává přirozená otázka: nezaměnili jsme si priority?

 

Cena snů o hvězdách

Výdaje na vesmír nejsou jen suchá čísla – za miliardami dolarů se skrývají konkrétní projekty, které podněcují představivost. NASA každoročně vynakládá více než 25 miliard dolarů na výzkumné programy, z čehož významná část směřuje do programu Artemis, jehož cílem je návrat člověka na Měsíc a příprava půdy pro cestu na Mars. Evropská kosmická agentura (ESA) také investuje do výzkumných a satelitních misí, přičemž ročně na ně vyčleňuje kolem 7 miliard eur. Soukromé společnosti – jako SpaceX Elona Muska nebo Blue Origin Jeffa Bezose – utrácejí miliardy za rozvoj raketových technologií a vesmírné turistiky, které mají zcela změnit přístup k vesmíru.

Rozsah těchto investic je ohromující, ale ještě více působí srovnání. Odhaduje se, že náklady na jednu pilotovanou misi na Mars mohou dosáhnout až 100 miliard dolarů. Pro srovnání – podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) by celosvětové zavedení opatření umožňujících výrazně omezit přísun plastu do oceánů vyžadovalo ročně asi 20 miliard dolarů. Jinými slovy, za cenu jedné výpravy na Rudou planetu by bylo možné financovat pět let intenzivního boje s plastovou krizí na Zemi.

A přesto v obrazech vítězí vesmír. Fotografie raket mířících ke hvězdám, spektakulární přistání kapslí a vize marsovských kolonií plní titulní stránky novin a probouzejí kolektivní fascinaci. Mezitím se drama oceánů odehrává tiše – daleko od světel reflektorů. Mrtvé velryby vyplavené na břeh, s žaludky plnými plastu, se jen zřídka stávají mediálními symboly srovnatelnými s raketou Falcon 9.

A právě zde spočívá paradox: investujeme jmění do snů o nových světech, zatímco náš vlastní svět – jediný, na kterém opravdu můžeme žít – se pomalu dusí v odpadech.

 

Země – planeta v krizi

Každý rok se do oceánů dostane od 8 do 11 milionů tun plastu. To je, jako bychom každou minutu vyhazovali do vody plně naložený nákladní vůz odpadků. Rozsah problému je tak obrovský, že vědci varují: pokud tento proces nezastavíme, do poloviny století bude v mořích víc plastu než ryb – alespoň v přepočtu na váhu.

Plast nezmizí. Postupem času se rozpadá na stále menší části – mikroplast a nanoplast – které pronikají všude. Dnes je nacházíme v rybách a mořských plodech, které pak končí na našich stolech. Jsou přítomné v pitné vodě, v kuchyňské soli a nejnovější výzkumy potvrdily jejich výskyt také v lidské krvi a plicích. To znamená, že plasty, jež měly být symbolem pohodlí a pokroku, se stávají nedílnou součástí lidského těla – s dosud neznámými zdravotními důsledky.

Nejdramatičtější dopady jsou vidět tam, kde mořské proudy shromažďují odpady do obřích celků. Nejslavnějším příkladem je Velká tichomořská odpadková skvrna unášená mezi Kalifornií a Havají, o rozloze pětkrát větší než Polsko. Podobné skvrny ale existují i v Atlantském oceánu a Indickém oceánu. U pobřeží zemí jihovýchodní Asie – kde je infrastruktura odpadového hospodářství slabší – zase pláže připomínají skládky a místní komunity žijí v prostředí, kde je plast doslova všudypřítomný.

 

Naděje v jednoduchých, přírodních řešeních

Tváří v tvář ohromné vlně plastu může člověk nabýt dojmu, že lidstvo uvízlo v pasti vlastního pohodlí. Přesto existují materiály, které lidem slouží po staletí a dnes se mohou stát reálnou alternativou k plastům. Jedním z nich je přírodní korek – obnovitelná, biologicky rozložitelná a plně ekologická surovina. Získává se z kůry korkového dubu bez kácení stromů. Navíc kůra po několika letech znovu narůstá, takže výroba přírodního korku neničí lesy, ale naopak přispívá k jejich udržení.

Srovnání přírodního korku s plastem je výmluvné. Plast se rozkládá stovky let a ve skutečnosti nikdy zcela nezmizí – jen se drolí na menší a menší částice, které pronikají do prostředí. Naproti tomu přírodní korek se plně biologicky rozkládá, aniž by po sobě zanechával toxické zbytky. Pokud jde o trvanlivost, mohou být oba materiály srovnatelné – přírodní korek je odolný vůči vlhkosti, pružný, lehký a mimořádně pevný. Z pohledu dopadu na životní prostředí je však jeho převaha neoddiskutovatelná.

Proto návrat k jednoduchým, přírodním řešením – jako je přírodní korek – není krokem zpět, ale rozumným krokem ke udržitelné budoucnosti. Ve světě, kde se velryby topí a moře jsou plná plastu, mohou takové alternativy být nejen symbolem, ale i praktickým nástrojem změny.

 

Shrnutí

Lidstvo dnes vydává na průzkum vesmíru a satelitní technologie přibližně 600 miliard dolarů ročně. Částka, která budí respekt a ukazuje, jak daleko sahají naše ambice. Chceme objevovat nové světy, stavět základny na Měsíci a chystat se na mise na Mars. Současně se však na jediné planetě, kterou skutečně máme, odehrává globické drama – oceány se topí v plastu, zvířata hynou s žaludky plnými odpadků a mikroplast proniká do našeho jídla, vody i krve.

Kontrast je do očí bijící. Za zlomek nákladů jedné marsovské výpravy bychom mohli výrazně omezit množství plastu, které končí v přírodě. V mediálním obrazu však vesmír vítězí nad problémy, jež se dějí doslova pod našima nohama.

Proto vedle velkých snů o hvězdách potřebujeme jednoduché, praktické kroky tady na Zemi. Příklad přírodního korku ukazuje, že řešení mohou být zároveň ekologická i funkční – dostupná zde a nyní, bez nutnosti sahat po umělých náhražkách, které životní prostředí znečišťují.

Nakonec si musíme položit otázku: chceme investovat miliardy do snů o budoucnosti na jiných planetách, když se ta naše vlastní stává postupně neobyvatelnou? Možná je čas změnit perspektivu – protože záchrana Země není o nic méně ambiciózní výzvou než cesta na Mars.

 

FAQ

1. Kolik činí globální výdaje na vesmír?
Odhaduje se, že státy i soukromé firmy dohromady investují do kosmického sektoru přibližně 600 miliard dolarů ročně. Zahrnuje to vědecký výzkum, kosmické mise i rozvoj satelitních technologií.

2. Proč je plast v oceánech tak velký problém?
Každý rok se do moří a oceánů dostane 8 až 11 milionů tun plastu. Tato znečištění ohrožují život zvířat, která odpad polykají, a zároveň se rozpadají na mikroplast, jenž proniká do potravního řetězce a nakonec i do lidského organismu.

3. Je mikroplast nebezpečný pro zdraví?
Ačkoli výzkum dlouhodobých dopadů mikro- a nanoplastu stále probíhá, už víme, že tyto částice se nacházejí v lidské krvi, plicích a dokonce i v placentách. Znamená to, že pronikají do našich těl a potenciální následky mohou zahrnovat hormonální poruchy, zánětlivé stavy či onemocnění kardiovaskulárního systému.

4. Kolik by stálo omezit plast na světě?
Podle analýz UNEP by zavedení účinných programů ke snížení plastového znečištění vyžadovalo přibližně 20 miliard dolarů ročně – tedy zlomek toho, co vydáváme na vesmír.

5. Může přírodní korek nahradit plast?
Ne ve všech aplikacích, ale v mnoha ano. Přírodní korek se osvědčuje jako uzávěry lahví, izolační materiál, prvek interiérového vybavení či alternativa pro každodenní doplňky. Na rozdíl od plastu se plně biologicky rozkládá a v prostředí nezanechává toxické stopy.